Blog & News

Zážitky ze tmy - Katka

Terapie tmou

Pobyt ve tmě pro mě probíhal celkem v poklidné náladě. Měla jsem před očima živé obrazy, které se mi měnily jako mávnutím kouzelného proutku.

 

Také se v neděli ke mě začali dostavovat postavičky, něco jako Duchové lesa/stromů v Princezně Mononoke jen nechrastili :oD Z neděle na pondělí jsem měla celkem krizovku, o které se mi ale nějak nechtělo mluvit... už přes ssssden (ke konci dne) se mi zdálo, že kolem projíždí tanky, létají letadla a vzdáleně se střílí, jídlo jsem si přes den snědla celkem rychle, takže se mi navečer s těmito zvuky a pocitem hladu neusínalo moc dobře, přesto jsem usnula... asi jsem nespala moc dlouho, nebo jsem šla spát moc brzy, protože jsem se vzbudila hodně brzy a čekala na jídlo jako na spásu... která ale nepřicházela... pak jsem si říkala, že je pondělí, prostřední den, tak budeme mít třeba půst, potom mě už napadaly takové myšlenky, že se třeba vážně něco stalo... No nakonec Maruška přišla a strachy odešly, takže krize zažehnána. Dále se mi vybavovaly vzpomínky z dětství, nejvíc 6 - 10 let. Občas příjemné, občas nepříjemné, ale všechno se dalo zvládnout. Od středy jsem se, těšila na pátek ráno, až budu venku, přesto se mi ještě několik obrazů ukázalo, ale již ne takových. Také doufám, že se ve tmě vracíme do minulosti a nenahlížíme do budoucnosti, protože takovou smrtí, jaká se mi opakovaně stávala ve tmě, bych nerada zemřela... Po celou dobu jsem se snažila naladit se na sebe sama a dělat to, co se mi v té chvíli zrovna chtělo. A když se mi nechtělo nic, tak jsem jen seděla zírala do tmy nebo si lehla a čekala... ani sama nevím na co :o) Noc ze čtvrtka na pátek byla těžká, nespala jsem a po sdílení vím, že ostatní také ne... Nakonec se mi podařilo na chviličku usnout. Ale to už tam byl Vašek a následovala má cesta ven.

První paprsky světla byly velmi intenzivní a pro oči nepříjemné, ihned se mi začala točit hlava a s tím celý svět. Chvilku mi trvalo, než jsem našla stabilitu a obout si v tomto stavu boty mi přišlo jako vrcholné umění. Ale čerstvý vzduch a rozednívající se nebe byly slastnou odměnou. Ptáčci a barvy, vůně, chlad stále ještě nočního vzduchu... úchvatné! Cestu zpět do Prahy jsme zvolili všichni 3 vlakem a byla to dobrá volba. Hezky jsme si popovídali a asi jsme vypadali jako Mimoni, protože ostatní cestující po nás podivně pokukovali. :o) Nám to ale bylo jedno a věnovali jsme se sdílení zážitků a sledování nádherných barev všude kolem nás. Když nám do okna zasvítilo sluníčko napřímo, jako mávnutím kouzelného proutku jsme se všichni otočili a pak začali smát. Byla to moc hezká cesta. S Matejem jsme vystoupili na Vysočanech a ještě asi půl hodinky jsme strávili spolu povídáním. Nakonec jsme si vyměnili číslo, že si někdy zajdeme do čajovny a budeme dál v kontaktu... Myslím, že i přestože jsme byli odděleni, našli jsme si všichni tři nějaké společné pouto. Rozloučili jsme se tím, že za rok se sejdeme znovu ve tmě :o) Celý páteční den mi utíkal strašně pomalu, mám pocit, že jsem stihla prožít dva dny a to ještě není ani večer :o) I kdyby mi toto 

vnímání času vydrželo jen přes prázdniny, nebo i kratší dobu, budou to nádherné chvilky! Vnímání barev je stále ještě rozdílné oproti "normálu" a vídám ve vzácných chvilkách i zajímavé barevné kombinace, například duhu ve vlasech jedné slečny (a obarvené je neměla) :) Odpoledne jsem musela do města něco zařídit a pobyt v centru dění mě teda totálně odrovnal, takže jsem si našla veganskou kavárničku, kde jsem si dala salát a po uklidnění se vrátila do víru velkoměsta. Každopádně ještě jednou moc děkuji za péči, výborné jídlo a pocit bezpečí, 

Katkakterý jsme mi dodávali. Bylo mi u vás moc dobře a věřím, že se k vám ještě vrátím, a nejen do tmy. :o) Přeji krásné letní dny a těším se na opětovné shledání. Jinak Vašek má úplně sametový hlas. Jste krásný pár! Doufám, že si svou nádhernou lásku uchováte co nejdéle. Jo a u vegetariánství opět na chvilku zakotvím :o)