Mária

Už od malička jsem byla “divná“. Viděla jsem světýlka, která na mě mluvila a každé stéblo trávy vnímala jako bytůstku, která má svého anděla. To, že jsem se narodila v Karpatech, na východním Slovensku velmi pomáhalo. Co však nepomáhalo, byla šikana ve škole, nedostatek lásky a porozumění doma, zbytečné násilí… prostě se stali věci, které se stávat nemají a nestávali se věci, které se stávat mají. A tak jsem se pomalu ale jistě odpojila od sebe sama a začala se snažit vší silou naplnit nesmyslný obraz “normální“ holky. A celkem se mi dařilo. Měla jsem dobrou práci, ty správné kamarády, žila jsem ve třech metropolích Evropy. Mělo to ale háček, nebyla jsem šťastná, ani trochu. A tak jsem se vydala na dlouhou cestu zpět do svého srdce, trvalo to několik let, než jsem se k sobě opravdu prohrabala skrze všechny ty staré rány a pocity oběti a ublížení. A pak to zacvaklo, to, že jediným úkolem, který zde na Zemi opravdu máme je rozkvést a stát se krásnou lidskou bytostí, že jediné na čem opravdu záleží je láska, a vše, co v životě dostanu, si tvořím sama. Až pak se po všech těch malých krůčkách a schůdkách začaly dít velké zázraky. Potkala jsem svoji spřízněnou duši a budujeme spolu život, který je nás hoden. Věnujeme se tomu, co nás opravdu baví a naplňuje a snažíme se všem kolem nás ukázat, že opravdové štěstí je o rozhodnutí, ne o osudu či božím plánu. Jak říká moudrý mystik Eduard Tomáš: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa, je v nás.“