Blog & novinky

Dnes je to přesně týden, co jsem se vrátila a cítím trošku stesk… Stesk po tom mém já, takovém, jaké bylo, když jsem zase vyšla na světlo, byl to naprosto výjimečný den a přitom takový jednoduše krásný.

Ale abych nepředbíhala a vzala to pěkně od začátku..

„Jsem sama už nějakou dobu, jsem krásná žena, ale muži se mě bojí…. Osloví mě jenom namachrovaní frajírci, o které zájem nemám, chci opravdový vztah…"

To jsou věty, které slýchávám u terapií pravidelně. Pravdou však je, že důvodů může být několik a někdy je vlastně dobře, když vás Váš objekt zájmu neosloví.

Tento článek je psán pro ty, kteří vědí… Vědí, že naše myšlenky tvoří náš svět a nemají o tom nejmenší pochybnosti, nevěří na náhody a přijímají plnou odpovědnost za svůj život. Takže věříte-li na osud či náhody, nečtěte dál…

1.

Bylo pod mrakem a schylovalo se k dešti. Procházel jsem po pavlači staršího domu. Tohle místo jako by nepřímo vypravovalo svůj tajemný příběh, každá plaňka zábradlí měla svoji zvláštní vůni.

Vzpomínám jaké to je být sama. Tak sama že vás bolí duše, hledá k sobě někoho, kdo jí moc chybí, i když ho ještě na vědomé úrovni ani nezná. Tento článek píšu pro všechny, kdo hledají spřízněnou duši. Vznikl na základě jak mé vlastní zkušenosti, tak se svými klienty.