Blog & novinky

Sbohem maminko

Před nástupem do tmy jsem byla hodně nervózní, nemělo to žádný racionální důvod, ale nebylo mi zrovna hej.

 

 

Po příjezdu mě přivítali Maruška s Vaškem a malým Richardem, který byl pro mě milým překvapením. Úvodní rozhovor byl příjemný a já vstoupila do útulného pokoje.

Uložila jsem si věci, zbaštila skvělou večeři ještě za světla a ponořila se do tmy. Překvapilo mě jak je tma teplá a příjemná. Cítila jsem s ní krásnou mateřskou energii, která byla v tomto domě všudypřítomná. Vzpomněla jsem si na svoji mamku a s myšlenkou na ní upadla do hlubokého spánku.

A tak nějak to celé začalo, nebudu popisovat den po dni, to není důležité. Důležité je co se ve mě za týden ve tmě za doprovodu Marušky a ška odehrálo.ruce

Moje máma umřela rok a dva dny před tím než jsem nastoupila do tmy. Pořád mi chyběla, ale měla jsem za to, že mám toto téma už nějakou dobu zpracované. Ve tmě jsem chtěla řešit partnerské vztahy, se kterými to u mne nebylo valné, ale vše se začalo ubírat jiným směrem. Následovala jsem tedy doporučení průvodců a nechala se vést. Moje myšlenky se pořád toulaly k dětství a pubertě a k rozporům s moji mámou. Ke všemu co mi jako malé holčičce chybělo a hodně jsem plakala. Konzultace, které jsem od Marušky i Vaška dostávala, mě postupně vyváděli od ublížení k lásce. Za ty dny jsem si uvědomila, že láska a soucit není to samé. Ušla jsem od zraněné holčičky k soucitu se svojí mámou za mnoho let práce na sobě, ale od soucitu k lásce za pouhý týden ve tmě. Jsem si však jistá že by to bez mých citlivých a naslouchavých průvodců nešlo.

Nastával jeden AHA moment za druhým. Největší smutek ve mě ale spustilo uvědomění toho, že i skrz soucit který jsem ke své mámě chovala, i přes to že jsme měli jaksi "v pohodě" vztah. Neútočily jsme na sebe nehádaly se, prostě jsme vycházeli. I přes to jsem jí neřekla, že jí miluju ani, když jsem už tak nějak tušila, že už se neuvidíme. Nesebrala jsem odvahu říct ta slova a byla jsem z toho zničená.

U jedné z konzultací zazněla slova o odvaze a o zranitelnosti, která ve mně stále silně rezonují. Ve zranitelnosti tkví obrovská síla. Jsou to právě lidé, kteří si dovolí být zranitelní, kteří si dovolí riskovat odmítnutí či zlomené srdce, kterým se v životě daří, kteří mají úspěšné vztahy i firmy.

A tak jsem se předposlední den v meditaci kterou doporučila Maruška setkala z duši svoji mámy a řekla ji jak moc jsem ji milovala i pres naše neshody byla pro mě nejdůležitějším člověkem dosavadního života. Každý krok, který v mé výchově udělala, ať už jakýmkoliv směrem ze mě udělal tu ženu, kterou nyní jsem a za to ji miluju a bude navždy v mém srdci. Meditaci jsem probrečela, ale poté přišla obrovská úleva, pak euforie a nakonec únava, která mne úplně skolila.

Jako dar přisel v poslední noc krásný lucidní sen, kde jsem se se svoji maminkou setkala osobně a mohla se rozloučit tak, jak jsem nezvládla za jejího života. Tento sen ve mně zůstává živý i celé týdny po příchodu domů a já cítím, jak jsem milovaná a podporovaná na cestě životem. Cítím se jistá ve svých krocích jako nikdy předtím. Už nejsem ublížené dítě, dospěla jsem. Ze tmy odešla jiná žena, než do ní vstoupila. Žena milující otevřená a také ZRANITELNÁ.

A i když jsem si na vztahy ve tmě nestačila ani vzpomenout. Vyřešili se přímo zázračně.

Dekuji ze srdce Marušce i Vaškovi za práci, kterou dělají, hloubka vhledu který oba mají je zcela výjimečná.

Ivana (šťastná, zadaná <3)